Jednou z nejstarších dovedností člověka byla od pradávných dob výroba předmětů z hlíny, kterým se říká keramika. A trvalo dlouho, než z užitkových předmětů začali hrnčířští mistři vyrábět opravdové dekorační skvosty. Prvními umělci v tomto oboru se stala Čína. A Čína pak inspirovala celou Evropu. Španělsko, Itálii a později Francii. Překrásný čínský porcelán a keramika se dovážena do nejbohatších rodin a nebyla vůbec dostupná pro obyčejný lid, i když touha vlastnit nějaký parádní kousek se z nejvyšších královských kruhů prolnul i do střední vrstvy a postupně se dopracoval až k nám všem. Velká poptávka po překrásné zdobné keramice přiměla italské řemeslníky začít pracovat a tvořit něco podobně krásného, jaké svět poznával dovozem z Činy. Italští mistři se této profese ujmuly opravdu bravurně a se svými věhlasnými malovanými kousky ohromili celý svět. Italové se staly evropskými průkopníky barevného malovaného porcelánu a keramiky. Poptávka po dekorační keramice byla tak vysoká, že v roce 1728 benátský senát rozhodl podnítit vnitřní výrobu prostřednictvím daňových úlev pro ty, kteří se rozhodli vyrábět kvalitní majoliku, a vlastně tím se rodí začátek nové italské keramické epochy.
Z tohoto vyplývá, že kořeny a tradice výroby keramiky sahá do hluboké historie a v řadě regionů se udržela do dnes, a je příjemnou alternativou předmětům z porcelánu. Keramika vždy dotvářela spolu s jinými prvky kouzlo domova ve všech jeho částech. Potkáváme se s ní nejen v kuchyni, ale rádi nad šálkem kávy nebo čaje posedíme u dobré knihy, nebo na zahradě. Mnoho výrobků je sběratelsky vysoce ceněných, jako např. výrazné keramické vázy z Delft, Itálie či Francie a patří mezi nejpůsobivější dekorační starožitnosti. Hlína jako materiál oslovila i mnoho moderních umělců, jako například Pabla Picassa, kteří z ní vytvořili mnoho originálních děl.